Tradice ve sklepě

24.01.2018

Při rekonstrukci tak starého objektu, jako je naše usedlost, se člověk chtě nechtě setká s pozůstatky tradičních pracovních postupů, životního stylu a řemesel minulých staletí. Minulost promluví, jde o to, jestli člověk uslyší a pochopí. Je to vidět na nálezech starých věcí na půdách i na zabudovaných
kamenkách na vodu, na výklencích, prostupech ve stropech nad chlévy nebo na šachtě v podzemním sklepě.

Když jsem si poprvé důkladně prohlížel klenutý strop v kamenně klenutém sklepě a přiblížil se na jeho konec, vylétli ze šikmo vzhůru vedoucí šachty netopýři. Bez velkého přemýšlení jsem usoudil, že šachta sloužila k větrání, teprve později jsem si uvědomil, že spíše k pohodlnějšímu ukládání skladovaných zásob a možná ledu. A to mě zaujalo.

Jak to vlastně bylo s ledováním, skladováním potravin v létě a zásobováním? Něco jsem věděl ze starých knih, románů Aloise Jiráska, starých filmových dokumentů a vyprávění rodičů. Možná i proto (ale určitě nejen) byly uprostřed obcí a kolem nich budovány rybníčky. V zimě, kdy na povrchu zmrzla dostatečně silná vrstva ledu, se led vysekal/vyřezal a odvezl do sklepů, kde se využil k chlazení. Bylo to racionální a ekologické. Led ve sklepích využívali především řezníci a hostinští. Led pomáhal snižovat teplotu ve sklepích až do léta. Samozřejmě v těch dobách byl možnostem chlazení přizpůsoben také režim hospodaření v domácnostech. Zabíjačky se prováděly v zimě, pokud si, jako v Postřižinách, prase nezlomilo nohu. Zbylé maso se udilo, sušilo, zavářelo.

Víte, že teplota cca 20 metrů pod povrchem je stálá a odpovídá přibližně průměrné roční teplotě na povrchu? V našem sklepě, který je 2-3 metry pod zemí teplota kolísá mezi 6 a 13 stupni. Na víno, pivo a ovoce vyhovující.

Když jsem byl nedávno na prohlídce vodní elektrárny Lipno, mimochodem stojí za návštěvu, jsem si uvědomil, že veškerou vyrobenou energii spotřebují právě ty ledničky a mrazničky v jižních Čechách.