Přímá volba, holé neštěstí

Tak od začátku. Vždycky jsem se bál přímé volby a nikdy jsem s ní nesouhlasil. Teď mluvím zejména o volbě hlavy státu, ale ta rizika jsou stejná u jakéhokoliv referenda. Rozhoduje často neznalost, pochybná popularita, emoce a to nejen ty pozitivní. Představuji si to názorně tak, že v lepším případě zvítězí Karel Gott (ale ten je natolik soudný, že do toho nejde), v horším případě Jiří Kajínek (u toho bych o soudnosti pochyboval). Když
nás média (zejména redaktorky a redaktoři ČT) masírovala, jak je přeci jediný
možný správný názor demokracie přímá ("to přece musí uznat každej"), snažil
jsem se říkat alespoň svým známým zástupcům v parlamentu, že já si to
nemyslím a že s tím nesouhlasím. Atmosféra byla ale taková, že být proti
přímé volbě bylo téměř nebezpečné a také politici se báli, že ztratí "body", a
tak na přímou volbu presidenta pod tlakem veřejnosti přistoupili. Zaplať
Pánbůh, zatím se úspěšně brání tlakům na uplatnění všeobecného referenda.

Ale zpět k presidentovi. Už první přímá volba mě "nezklamala". Zdálo se sice, že politické strany ještě setrvačností vygenerovaly nějaké osobnosti, ale do druhého kola se dostal vedle "starého pana knížete" Miloš Zeman, který v dřívější parlamentní volbě neprošel. Tehdy parlament prokázal onu soudnost, která chybí davu. A Miloš Zeman ukázal, jak snadno lze s davem manipulovat. Já jsem tehdy k druhému kolu voleb nešel (poprvé od revoluce). Za Miloše Zemana jsem se styděl už v dobách předchozích, "pan kníže" mi byl sympatičtější, ale nebyl jsem si jist jeho zdravotním stavem a "češstvím". Není nás přeci v České republice zase tak málo, aby se nenašel jeden president (ale i předseda vlády a primátor), který naši zemi důvěrně zná, který se v naší zemi narodil a prožil zde celý svůj život. Ostatně snad s výjimkou téměř bájného Sáma se nám to v historii neosvědčilo.

Není nad osvědčenou tradici první republiky, Masaryka a Beneše.

VS