Nemoci a uzdravení

Tak se raději vrátím do historie, ale u tématu ohrožení nemocí zůstanu. Před sto a více lety se žilo zcela jinak.

Na chalupě, když mám čas, čtu českou (nejen) klasiku ve starých vydáních (Jirásek, Němcová, Neruda, Rais, Baar, Winter, Čapek...). Nějak se to k té mé historické chalupě hodí. A také studuji staré dokumenty, zejména matriky vztahující se k rodokmenu mé rodiny. Ale někdy si například ověřím i životopisná data zajímavých osobností (naposled jsem se díval na rodokmen autorky Káji Maříka či českého patrona Vídně Klementa Hofbauera - Dvořáka. Dnes je to snadné z pohodlí bytu - jedna z pozitivních stránek digitalizace.

Ale k tématu. Asi všechny rodiny v minulosti zažívaly životní krize. Nemoci a smrt byly častým námětem příběhů zmiňovaných spisovatelů, protože je prožili ve svých rodinách. Velmi dojemně ve svých pamětech Alois Jirásek popsal úmrtí své dcery. Víme o předčasném úmrtí syna Boženy Němcové, úmrtí dětí Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka. Většinou se jednalo o epidemie neštovic, záškrtu, někdy o tuberkulózu.

Podobné tragédie potkaly i mé předky. Z osmi dětí mého prapradědy Fabiána se dospělého věku dožily jen dvě, naštěstí byl jedním z nich můj praděda Josef. Ještě mojí mamince zemřela malá sestra na záškrt, maminka při porodu nejmladšího bratra a tatínek v mladém věku ještě před válkou na tuberkulózu. Ale naštěstí ne každá nemoc končila fatálně, moje maminka záškrt přežila. Někdy pomohl "zdravý kořínek", víra nebo bylinky.

Nemoci a smrt provázela naše předky častěji, ve větší blízkosti a s tragičtějšími dopady než tomu je dnes. Někdy umírali v chudobě, bez lékaře, ale většinou v kruhu svých nejbližších. Je dobré využívat komfort a bohatství naší "západní civilizace". Ale možná bychom měli být skromnější a také vnímavější a ohleduplnější. A spoléhat více na sebe a rodinu.