Dopis dceři

Ahoj Terezko.

Někdy před třemi lety jsem ti říkal, že je mi smutno, když významné osobnosti odcházejí. Tehdy zemřel zajímavý umělec a člověk Petr Skoumal. Ty jsi říkala, že je to vždy smutné, bez ohledu na to, kdo zemřel. Máš pravdu, ale přeci jen...Možná, že to jednou poznáš, až tu nebude většina lidí, kteří Ti dělali radost a kterých sis vážila. Za kterými jsi mohla zajít osobně nebo alespoň na koncert, vystoupení, pro povzbuzení i zkušenosti. Jak říká Milan Knížák, umění kultivuje společnost. A naše společnost potřebuje kultivovat velmi naléhavě. Než jsem přišel do Prahy na VŠ jsem Petra Skoumala vůbec neznal. Jednou vystupovali s Janem Vodňanským v našem klubu s pořadem S úsměvem idiota a já z nich byl nadšený. Možná to bylo dokonce první představení, které jsem na koleji navštívil. To bylo roku 1974 (Husákova normalizace) a oni to měli s komunisty těžké. Potom jsem je slyšel už jen z desky a na Svobodné Evropě. Petr Skoumal ale naštěstí dál skládal hudbu, také filmovou a pro děti, hrál na klávesy s Vladimírem Mišíkem, Michalem Prokopem a dalšími. Já jsem Vás uspával jeho "Ukolébavkou pro hysterku". Vzpomněl jsem si na něj, protože jsem se díval na vzpomínkový pořad k jeho nedožitým osmdesátinám:

https://www.ceskatelevize.cz/porady/1143638030-ct-live/21054215190-ct-live-petr-skoumal-v-divadle-v-dlouhe/

A také proto, že jsem se díval na imatrikulaci presidenta. Bohužel často platí to, co zaznělo ve filmu Všichni dobří rodáci - zlá bylina nevyhyne, ti lepší odcházejí, potvory zůstávají. Miloš Zeman tu chce být do devadesáti, jak prohlásil ve svém projevu.

táta