Tak nějak vypadá hysterie

02.10.2019

Písničky Karla Gotta jsem měl rád na posledy před padesáti lety (ty semaforské). Ty "novější" ne. Takže jsem je neposlouchal ani v televizi či rádiu. Nikdy jsem nešel na jeho koncert, i když jsem navštívil stovky jiných. Karla Gotta jsem vnímal jako profesionála s hlasem, který jsem neobdivoval a člověka vtipného, slušného ale oportunistického. Nelíbilo se mi jeho působení v čele antichartistů. Nemyslím, že by byl osobností s vynikajícím vkusem (některé jeho coververze písní a role ve filmech vyzněly poněkud trapně), ale přesto jsem ho měl rád. Byl součástí mého mládí.

To, co se děje nyní v souvislosti s jeho úmrtím překonává všechna měřítka nevkusu - okamžité spuštění vlajek na Hradě na půl žerdi na příkaz našeho podivného presidenta, prohlášení o státním pohřbu ještě podivnějšího premiéra, arogantní a odsuzující prohlášení fanoušků vůči těm, kteří vznesli námitky k takovýmto unáhleným poctám a správně nepláčou (viz pohádka Byl jednou jeden král). Přes výše uvedené námitky doufám, že by se takové "úlety" zlatému slavíku nelíbily. Čest jeho památce.

P.S. Jen tak cvičně, při sledování přenosu z MS v atletice, jsem si zkusil poznamenat jména osobností, kteří by si v poválečné historii podle mého více zasloužili pohřeb s mimořádnými poctami. (Pominu to, že některým se patrně i díky komunistických fanouškům Karla Gotta nedostalo ani slušného pohřbu s jakýmikoliv poctami.) Na seznamu jich mám desítky - Horáková, Burián, Haas, Werich, Hrušínský, Horníček, Brodský, Kemr, Seifert, Hrabal, Kryl, Novák, Frič, Forman, Smoljak, Wichterle, Čáslavská, ........